Střední a dlouhé tratě 2009
Ano, je to právě osmistovka, na níž se objevila jihoafrická závodnice Caster Semenyaová, ne nepodobně senzačně jako před rokem Pamela Jelimová. První senzace spočívala v tom, že pár dnů před MS v Berlíně zaběhla nejlepší čas sezony. Když vyhrála i šampionát, už se příliš neřešilo, že to bylo ještě v lepším čase 1:55.45 (nikdo už jej poté nepřekonal) a že se tím stala třináctou nejrychlejší ženou na půlce. Na veřejný přetřes totiž přišly pochybnosti o jejím pohlaví. Podle neoficiálních informací je atletka nešťastnou hříčkou přírody, ženou s některými mužskými pohlavními znaky. Ať už bude finální verdikt IAAF o jejím osudu jakýkoli (diskvalifikace/ponechání titulu, zamezení/umožnění závodění), dosavadní informace potvrzují, že vysílající národní federace o možném problému věděla, start závodnice prostě riskla.
A jisté je také to, že výkonnostně sezona bez Semanyaové zapadá spíše do průměru. Dalších pět běžkyň dokázalo pokořit hranici 1:58, z nich je však maximem čas Američanky Maggie Vesseyové 1:57.84. Mezi tuto pětici patří (díky časům z berlínského finále) i obhájkyně ósackého titulu Keňanka Janeth Jepkosgeiová a Britka Meadowsová, které jsou na „čekačce“ s výsledkem kauzy Semenya(ová), stejně jako tamtéž čtvrtá Ukrajinka Julia Krevsunová za 1:58 rovných. Loňský zázrak Jelimová letošní sezonu nezvládla, nejprve ji po dvou fiaskách přerušila, nakonec vzdala v Berlíně jen několik kroků poté, co jí v semifinále předběhla Lenka Masná.
Šťastné hvězdy Džamálové a Domínguezové
V Etiopii narozená Marjam Júsuf Džamálová v posledních třech letech vždy zakončila v čele světových tabulek na 1500 m. Na nezdar (páté místo) z loňských olympijských her však dala zapomenout úspěšnou obhajobou titulu. Měla k tomu za prvé štěstí: Španělka Rodríguezová „jí“ 200 metrů před cílem srazila patrně největší finálovou rivalku Burkaovou a sama se tím diskvalifikovala, další „rychlice“ Ruska Alminovová skončila už v semifinále. A za druhé: Džamálová neponechala nic náhodě, narozdíl od někdejších krajanek na delších tratích nevzdala poslední metry a o setinu se prosmýkla před Britku Dobriskeyovou.
Nedávno 34letá Marta Domínguezová vystoupala na atletický Olymp v pokročilejším sportovním věku, po právu je však letošní královnou mladé disciplíny (pro ženskou kategorii). Španělka oscilující ve své kariéře mezi 1500 a 5000 metry (včetně někdejších 3000 hladkých) začala se stýplem loni a berlínský závod nebyl ještě ani desátým startem na této trati. Vítězný čas je sice relativně daleko od světového rekordu (8.6 s) Gulnary Galkinové, i tak je to čtvrtý nejrychlejší čas v dlouhodobých tabulkách. Navíc Domínguezová, nyní třetí stýplařka historie, porazila matnou Galkinovou (v cíli až čtvrtou) v přímém souboji. Vysoko ve statistikách prvního desetiletí disciplíny se dostaly i další berlínské medailistky – Ruska Zarudněvová a Keňanka Cheywaová.
Tabulkám vládnou Etiopanky, nejcennější medaile pro Keňu
Situace na čele tabulek pětky a desítky odpovídá koloritu posledních let. Jsou to především etiopské vytrvalkyně, které opanují výroční statistiky. Na pětce patří stejně jako loni primát v tomto týdnu 26leté Tiruneš Dibabaové, na dvojnásobné distanci dosáhla o rok a půl mladší Meselech Melkamuová vynikajících 29:53.80, druhého nejlepšího času všech dob a stala se tak čtvrtou ženou, která dokázala stlačit výkon pod půl hodinu. Vedle toho patří letos Melkamuové i druhá pozice za Dibabaovou na 5 km. Ani ona však nedokázala zastavit keňskou lavinu na mistrovství světa, když na desítce brala „jen“ stříbro za Linet Chepkemwoi Masaiová.
Na poloviční trati získaly Keňanky dokonce dva nejvyšší stupínky, zásluhou Vivian Cheruiyotové a Sylvie Jebiwott Kibetové. Etiopankám zjevně chyběla spolehlivá vůdkyně v podobě Dibabaové, její jinak velká soupeřka Meseret Defarová zklamala, přestože měsíc po Melkamuové rovněž zaběhla poprvé v životě desítku pod 30 minut. Na výhru ani jednou neměla, a ještě k tomu v obou případech odflákla poslední metry, v nichž pustila tu stříbro na pětce (nakonec byla třetí), tu bronz na desítce (pátá). Jakoby Etiopankám chybělo taktizování jejich dvou hlavních hvězd mimo dráhu a ostrý souboj na trati…
Mladíci si musí ještě počkat
Věta z titulku platila loni, platí i letos. Změnilo se jen jméno zkušeného matadora, který pro sebe získal největší díl slávy. Mbulaeni Mulaudzi kraloval finálové půlce na MS stejným stylem jako loni Keňan Bungei a na rozdíl od krajanky mezi ženami o jeho prvenství jen sotva někdo může pochybovat. Životní forma 29letého Jihoafričana se ukázala i nedlouho po MS, když si vylepšil osobák, byť jen o chlup. Rieti byl nejrychlejší závod sezony a protože v něm Mulaudzi skončil třetí, čelo patří dvojici Keňanů. Teprve 20letý David Lekuta Rudisha se zapsal do historie své vlasti, neboť po čtvrtstoletí přiblížil národní rekord na setinu hranici 1:42. Dal si tak malou náplast za setinové vypadnutí na MS v semifinále. Alfred Kirwa Yego, minulý mistr světa, letos významně posunul po třech letech své maximum, stříbrná pozice mu patří nejen v tabulkách, ale i z Berlína. Vedle Rudishy další velký talent půlky, ještě o půl roku mladší Súdánec Abubaker Kaki, zvládá zatím bravurně mítinky i rychlé časy na nich – první části sezony jednoznačně kraloval. Na MS však stejně jako na OH neprošel hustým semifinálovým sítem.
Keňané v cizích dresech
Zásluhou Augustina Kiprona Choge viděl svět po třech letech čas pod 3:30. Keňan se tím stal 13. nejrychlejší běžcem na 1500 m. Třináctka v tomto případě skutečně není příliš šťastné číslo, Choge zjevně zatím sbírá zkušenosti z velkých akcí – na OH byl desátý, teď na MS pátý. Z pohledu Keni je horší zprávou, že dva její rodáci stáli na stupních, ale medaile získali pro jiné země – Bernard Lagat bronz pro USA, a především Júsuf Sád Kamel (původním jménem Gregory Konchellah) zlato pro Bahrajn. Tabulkovým vládcem je vedle Chogeho jeho krajan Haron Keitany (na MS nenastoupil do semifinále), v obou nejrychlejších závodech skončil ve větším (ZL Berlín) či menším (Dauhá) závěsu. Pětici výkonů pod 3:31 doplňuje Mehdi Baala, na MS poté sedmý. O absolutních výkonech zkrátka střední tratě nejsou, pozitivně toho dokázal využít mistr světa Kamel, tabulkově osmý patnáctistovkař.
Stýplařská spása pro Keňu
3000 m steeplechase – to je opravdová doména keňských běžců na dráze, pokud jde o medailové úspěchy. Letošním hegemonem je Ezekiel Kemboi. Dvacátým časem všech dob (7:58.85) se stal sedmým nejrychlejším stýplařem historie. Druhým světovým letošním výkonem, jen lehce nad 8 minut, si doběhl pro titul mistra světa. Svižně běželi i jeho soupeři, časy třech závodníků za Kemboiem následují nepřerušeně i v tabulkách. Stříbro krajana Richarda Kipkemboie Mateelonga není překvapením, Francouz Bouabdellah Tahri navázal bronzem na ještě o stupínek vyšší loňský úspěch Mekhissi-Benabbada z OH. Těžko říct, jestli čtvrtého v pořadí Paula Kipsiele Koeche můžeme označit za smolaře. Asi ano. Letos Keňan po šesti letech (!) opustil čelo světových tabulek, přes další nezdar v národní kvalifikaci dostal šanci běžet po čtyřech letech na vrcholné akci, medaile z toho však nebyla.
Král Bekele
Etiopské vytrvalkyně na pětce a desítce při MS pohořely, hodnocení mužské části by bývalo podobné, kdyby… Kdyby nebyl Kenenisa Bekele, pan „dlouho neporažený“. Jenže tenhle následník trůnu Haileho zopakoval olympijský double. Superrychlé časy sice letos nepředvedl, za vlastními světovými rekordy zaostal na 5 km o 15 vteřin, na 10 km o půl minuty, i tak mu to stačilo na čelo světových statistik. A především tenhle double stvrdil právě na mistrovství světa, na desítce dokonce v rekordu šampionátu. O něj se zasloužil skvělý tempař z Eritreji Zersenay Tadese, jemuž zato připadla stříbrná medaile a také stejná pozice v tabulkách. Pod 27 minut se dostala celkem pětice vytrvalců, zbývající trio tvoří Keňané, z nichž Moses Ndiema Masai bral jako jediný pro Keňu medaili z těchto dvou tratí. Ne pětce podobně jako na 1500 m brali medaile v této zemi narození, ale jinou reprezentující atleti – opět Lagat pro USA (stříbro) a James kalia C’Kurui pro Katar (bronz). Oba zde využili taktičtějšího (pomalejšího) závodu, ani jeden se totiž letos nedostali pod 13 minut, což se jinak podařilo hned patnácti jiným běžcům.